Přehlídka proběhne pod záštitou velvyslankyně Chorvatské republiky J. E. Ljiljany Pancirov
ANOTACE K FILMŮM Z PROGRAMU VSETÍNSKÉHO FILMOVÉHO MARATONU
RAJKO GRLIĆ
AŤ SE DĚJE CO SE DĚJE / BRAVO MAESTRO / JEN JEDNOU SE MILUJE /
V ČELISTECH ŽIVOTA / LÉTO BÍLÝCH RŮŽÍ / ČARUGA / JOSEPHINE / ÚSTAVA
NOVÝ CHORVATSKÝ FILM
MURÉNA / ALEKSI / MODRÝ KVĚT / A BYLI JSME VÁM DOBŘÍ / TEREZA 37 / HLAS
RAJKO GRLIĆ
AŤ SE DĚJE CO SE DĚJE
Kud puklo da puklo
drama, experimentální
Jugoslávie 1974
Délka: 85 min
Režie: Rajko Grlić
Scénář: Rajko Grlić, Srđan Karanović, Alex Königsmark
Produkce: Sulejman Kapić
Kamera: Živko Zalar
Střih: Ingebord Kurelec
Hudba: Branislav Živković
Hrají: Mladen Budiščak, Jagoda Kaloper, Srečko Ptiček, Feliks Smitka, Slobodan Sembera a další
České titulky: Pavel Pilch
Mladý dělník Budilica je přesvědčen, že by měl být lépe zaplacen. Na protest umožní filmařům, aby natáčeli jeho každodenní život.
Mladík z dělnického prostředí zvaný Budilica by chtěl mít lépe ohodnocené zaměstnání. Z nabídek, které dostává, je hluboce rozčarován, proto se rozhodne na protest proti systému, který mu připadá nespravedlivý, pozvat do svého života filmaře, aby natáčeli jeho každodenní realitu. K tomuto nekonvenčnímu kroku přesvědčí i svou přítelkyni Jagodu, se kterou čeká dítě. Společně dají všanc své soukromí a doufají, že tak změní systém.
Z outsiderů se stávají takřka přes noc známé osoby… Přinese jim tato popularita vytoužený příjem a štěstí?
Film je pozoruhodnou sondou do života jugoslávské společnosti v sedmdesátých letech minulého století. V jugoslávském modelu socialismu se právě v sedmdesátých letech uplatňovaly nejmarkantněji prvky tržní ekonomiky a do totalitního zřízení pronikaly místy demokratické principy. Postava nedoceněného dělníka Budilicy je skvělým příkladem člověka, který je z nastalého vývoje zmatený a tápe. Grlićův celovečerní debut je unikátní též využitím prvků reality show, které byly na dobu vzniku filmu velmi novátorské. (JF)
BRAVO MAESTRO
Bravo maestro
drama
Jugoslávie 1978
Délka: 96 min
Režie: Rajko Grlić
Scénář: Rajko Grlić, Srđan Karanović
Produkce: Sulejman Kapić
Kamera: Živko Zalar
Střih: Živka Toplak
Hudba: Branislav Živković
Hrají: Rade Šerbedžija, Aleksandar Berček, Božidar Boban, Mladen Budiščak, Koraljka Hrs, Ante Vican, Zvonko Lepetić a další
České titulky: Markéta Zelená
Všichni čekají na nové velké dílo skladatele Vitomira Bezjaka. On ale prochází tvůrčí krizí. Když se začne přeci jen zkoušet jeho nová symfonie, obviní jej jeden z hudebníků z plagiátorství.
Vitomir Bezjak vystudoval koncem šedesátých let hudební akademii. Ze školy odchází s renomé nejtalentovanějšího studenta v ročníku, proto se domnívá, že jej všichni přijmou s otevřenou náručí. Střet s realitou je ale od jeho představ značně vzdálený. Nejen, že jeho skladby odmítne hudební nakladatelství, nedaří se mu získat ani podřadnou práci v orchestru. Přesto žije bohémským životem a zdokonaluje své kompozice. Ty sice sklízí chválu kamarádů, vytoužený úspěch a zaměstnání mu ale nepřináší. Když ho opouští přítelkyně, rezignovaně přijímá práci učitele klavíru. Zamiluje se do bohaté vdovy, jejíhož syna vyučuje, a její otec uspořádá velkou svatbu a seznámí ho s mnoha vlivnými lidmi. Beziakův život se radikálně změní: stane se slavným a politicky i společensky aktivním. Nyní se očekává pouze jeho skvělé nové hudební dílo. Podepisuje smlouvu se záhřebskou operou a po dlouhém čase stráveném objížděním všemožných konferencí, zasedání doma i v zahraničí se pouští do skládání. Mladický zápal, entuziasmus, a hlavně inspirace jsou najednou pryč. S blížící se premiérou propadá zoufalství a pomoc hledá v alkoholu. Když své pompézní dílo přeci jen dokončí, na první zkoušce ho člen orchestru obviní z plagiátorství.
Film s kritickým nadhledem zobrazuje existenční problémy mladých lidí v tehdejší Jugoslávii. Hlavní hrdina v brilantním podání Rade Šerbedžiji se v něm snaží najít své místo pod sluncem pomocí politických konexí a plagiátorství. Značně se tak odlišuje od tehdejšího filmového mainstreamu a lze jej určitě řadit mezi odvážnější filmové projekty jugoslávské kinematografie 70. let. (JF s využitím anotace Kina Tuškanac).
JEN JEDNOU SE MILUJE
Samo jednom se ljubi
drama, komedie, romantický
Jugoslávie 1981
Délka: 100 min
Režie: Rajko Grlić
Scénář: Rajko Grlić, Nenad Burčar, Ruža Jurković (předloha)
Produkce: Sulejman Kapić
Kamera: Tomislav Pinter
Střih: Živka Toplak
Hudba: Branislav Živković
Hrají: Predrag Miki Manojlović, Vladislava Milosavljević, Mladen Budiščak, Zijah Sokolović, Neva Rosić, Erland Josephson, Milenko Brlečić a další
České titulky: Jiří Fiala
Trojice bývalých partyzánů začne těsně po válce budovat v malém městě kdesi v Jugoslávii socialismus, když tu mezi ně vstoupí dívka z buržoazní rodiny.
Vule, Mirko a Tomislav spolu prožili 2. světovou válku. Se svým partyzánským oddílem osvobodili malé město ve Slavonii a nyní se ve vedoucích funkcích pouštějí do jeho obnovy a hlavně do budování socialismu. Vule v pozici předsedy místní organizace komunistické strany, Mirko jako ředitel továrny a Tomislav coby předseda socialistické mládeže, kulturní referent a šéf bezpečnosti.
Se ziskem takřka neomezené moci dochází mezi kamarády záhy k roztržkám. Vule chce mít nad vším kontrolu a obviní Mirka z toho, že mu jde při jednání ze západními obchodními partnery o vlastní prospěch. Ještě nepřípustnější je pro něj Tomislavovo chování, který se zamiluje do Beby, baletky ze Záhřebu s problematickým buržoazním původem. V popředí příběhu je právě Tomislavův a Bebin osud. Jsme svědky toho, jak Tomislav Bebu přinutí, aby se za něj vdala. Beba jako nepřítel lidu nemá moc na vybranou. Jejich vztah je zprvu plný napětí a antagonismů. Tomislav se Bebu snaží naučit proletářským způsobům, Beba se naopak pokouší Tomislava zcivilizovat. Při tom zjišťuje, že za hrubou skořápkou se skrývá citlivá duše. Manželství by jim možná mohlo začít fungovat, to by ovšem nesměli žít v poválečné Jugoslávii ovládané paranoidními komunistickými funkcionáři deroucími se přes mrtvoly (klidně i svých bývalých kamarádů) k moci... (JF)
V ČELISTECH ŽIVOTA
U raljama života
drama, komedie, romantický
Jugoslávie 1984
Délka: 90 min
Režie: Rajko Grlić
Scénář: Rajko Grlić, Dubravka Ugrešić (předloha)
Produkce: Aleksandar Stojanović
Kamera: Tomislav Pinter
Střih: Živka Toplak
Hudba: Branislav Živković
Hrají: Gorica Popović, Mira Furlan, Bogdan Diklić, Miodrag Krivokapić, Predrag Miki Manojlović, Semka Sokolović-Bertok, Velimir Bata Živojinović, Rade Šerbedžija a další
České titulky: Branka Čačković
Dunja je režisérkou a scénáristkou televizního seriálu, jehož hlavní hrdinkou je úřednice Štefica toužící po lásce. Každým dalším dílem do své hrdinky promítá víc a víc ze sebe.
Film byl natočen podle oblíbeného románu Štefica Cvek v čelistech života chorvatské spi-sovatelky Dubravky Ugrešić, která je spolu s režisérem Rajko Grlićem také autorkou scénáře.
Hlavní postavou je Dunja, režisérka, která pracuje na romantickém seriálu o baculaté úřednici Štefici Cvek. Šteficu trápí nedokonalá postava a nudný všední život, touží po lásce a věří, že všechny její problémy se vyřeší, až potká toho pravého muže. Bez zkušeností s muži poslouchá rady své kamarádky Marijany a staré tety, u které žije. Paralelně sledujeme životní příběhy Dunji a Štefici. Přestože jsou různého původu, jejich příběhy jsou si čím dál po-dobnější.
Vedle popisu vztahových peripetií skutečné i smyšlené hlavní hrdinky obsahuje film
i kriticko-satirickou linku poukazující na stav jugoslávského státu a krásně vystihuje atmosféru Záhřebu osmdesátých let. Komedie byla oceněna na filmovém festivalu ve španělské Valencii (cena poroty za 3. místo). (BČ)
LÉTO BÍLÝCH RŮŽÍ
That Summer Of White Roses, Djavolji raj
drama, válečný, romantický
Jugoslávie, Velká Británie 1989
Délka 100 min
Režie: Rajko Grlić
Scénář: Rajko Grlić, Simon MacCorkindale, Borislav Pekić
Produkce: Simon MacCorkindale, Mike Mihalic
Kamera: Tomislav Pinter
Střih: Damir German, Chris Kelly
Hudba: Branislav Živković, Junior Campbell, Mike O´Donell
Hrají: Tom Conti, Susan George, Nitzan Sharron, Rod Steiger, Alum Armstrong, John Sharp, Ivo Gregurević, Branko Cvejić, Miljenko Brtečić, Slobodan Sembera a další
České titulky: Lenka Fojtíková
V létě roku 1944 se v poklidném letovisku v nacisty okupované Jugoslávii ujme bez-starostný plavčík vdovy po partyzánovi a jejího malého syna.
Léto v říční plovárně kdesi v jugoslávském vnitrozemí je poklidné. To, že se píše rok 1944 a na jiných místech probíhají krvavé boje mezi partyzány a německými okupanty, lze poznat snad jen podle vojenských konvojů, které projíždějí po nedalekém mostě přes řeku, a z toho, že si zde občas přijde zaplavat některý z německých důstojníků. I voda je zde klidná a plavčík Andrija, který obsluhuje přívoz a dohlíží na návštěvníky, nemá v podstatě žádnou práci. Klid a mír občas naruší jen opilci ze Zembovy krčmy umístěné na protilehlém břehu a samozřejmě jeho mladá zpěvačka, která se opaluje na prámu uprostřed řeky nahoře bez. To vše je ale jen ticho před bouří, válka se totiž nakonec v samotném závěru dostane i do této oázy klidu.
Stojaté voda rozčeří nejprve příchod vdovy po partyzánovi Anny a jejího syna Daniho. Jsou na útěku před Němci a potřebují se někde schovat. Andrija se rozhodne poskytnout jim přístřeší.
S blížícím se ústupem okupačních vojsk začínají být nervózní i místní úřady. To pocítí i Andrija, když mu je naznačeno, že by mohl být propuštěn, protože ještě nikdy nemusel nikoho zachraňovat před utonutím. Navíc je zde možnost prozrazení uprchlíků, které skrývá. Zdá se, že oba problémy může pomoct vyřešit sňatek s Annou. Člověka s rodinou přeci nevyhodí, a kdyby tak ještě mohl zachránit tonoucího, to by ho jistě od výpovědi uchránilo. Když Andriju napadají tyto myšlenky, netuší, jak brzy se mu vše vyplní. Jenomže místo vytoužené jistoty a klidu mu fingovaný sňatek s Annou a záchrana tonoucího přinesou pravý opak…
Rajko Grlić natočil film Léto bílých růží v roce 1989. V této pohnuté době se mu již nepodařilo na něj získat peníze z domácích fondů (přestože je Jadran film v úvodních titulcích uveden jako koproducent). Přeci jen se jedná o historický film s množstvím kostýmů, dobové techniky a celkově nadstandardní výpravou, který byl na tehdejší jugoslávské poměry celkem nákladný. Když neuspěl doma, obrátil se na zahraniční investory. Nakonec se projektu ujala anglická produkční společnost Amy International Artists herce, režiséra, divadelního a fil-mového producenta Simona MacCorkindale (v osmdesátých letech se o něm údajně uvažovalo jako o nástupci Rogera Moora v roli Jamese Bonda) a do hlavních rolí byli obsazeni angličtí a američtí herci a film byl natočen v anglickém jazyce. Hlavní roli plavčíka Andriji ztvárnil Tom Conti, což byl již v té době velmi úspěšný herec, který měl na svém kontě nominaci na Oscara a na Zlatý Globus za hlavní roli ve filmu Reuben, Reuben. Jeho partnerku Annu sehrála MacCorkindalova manželka Susan George. Jugoslávští herci se objevili jen v menších rolích. Simon MacCorkindale je uváděn také jako spoluautor scénáře (společně s Rajko Grlićem a Borislavem Pekićem). (JF)
ČARUGA
Čaruga
drama, komedie, dobrodružný
Jugoslávie 1991
Délka: 102 min
Režie: Rajko Grlić
Scénář: Rajko Grlić, Ivan Kušan (předloha)
Produkce: Mladen Koceić, Vesna Mort
Kamera: Slobodan Trninić
Střih: Andrija Zafranović
Hudba: Goran Bregović
Hrají: Ivo Gregurević, Petar Božović, Davor Janjić, Branka Trlin-Matula, Dejan Ačimović, Filip Šovagović, Petre Arsovski, Ena Begović, Ana Karić a další
České titulky: Kristýna Dufková
Čaruga je kontroverzní postava jugoslávských dějin. Byl to revolucionář, který bojoval za spravedlivější uspořádání světa, nebo lupič, podvodník a vrah?
Jovo Stanisavljević Čaruga se v roce 1918 vrací z ruské fronty do rodné Slavonie. Společně s druhým navrátilcem Malim, se připojuje k bandě hajduků, kteří si říkají Horští ptáci. Jejich vůdce Božo se nechá inspirovat Velkou říjnovou socialistickou revolucí a po vzoru Lenina chce bojovat za spravedlivější společenský řád. V přestřelce s četníky je ale Božo zabit a Čaruga zaujímá jeho místo. Pod jeho velením se ideály revoluce brzy stanou zástěrkou pro bohapusté drancování a loupení. Čaruga a jeho kumpáni se nezastaví před ničím a brzy nashromáždí značné bohatství. To jim umožní změnit identitu. Čaruga má tu drzost, vrátit se zpět do města a vydávat se za bohatého kupce. Pod touto maskou se dokonce spřátelí s čet-nickým velitelem, který jej pronásledoval a dál loupí. Otázkou je, kdy udělá chybu a jeho pravá totožnost vyjde najevo.
Rajko Grlić natočil film v době, kdy se v Chorvatsku zhroutil komunistický režim. Vypůjčil si příběh zbojníka Čarugy, jehož skutečný předobraz je opředen mnohými legendami a na jeho příkladu metaforicky popsal proces směřující od počátečního revolučního nadšení k uchopení moci až po zradu ideálů o novém spravedlivém uspořádání světa. (JF)
JOSEPHINE
Josephine
drama, komedie
Chorvatsko, 2000
Délka: 98 min
Režie: Rajko Grlić
Scénář: Koraljka Meštrović, Rajko Grlić,
Alex Königsmark (předloha)
Produkce: Christian Backer, Thomas Häberle, Dan Maag
Kamera: Slobodan Trninić
Střih: Marco Pav D´Auria
Hudba: Jan Jirásek
Hrají: Miroslav Vladyka, Maria Schrader, Giancarlo Espozito, Andrea Bozo, Silas Carson, Shahina Ganslmeier, Tery Ferman, Marina Ana Eich, Sophie Adel, Jaroslav Choc, Květa Fialová, Roman Skamene, Ota Filip, Jan Kuželka, Josef Beck, Ivan Kotre a další
České titulky: Petr Michálek
Příběh českého mladíka, který krátce po revoluci vyráží do Hamburku hledat noční podnik s ženou, která se podobá Josephině Bakerové, aby tak splnil otcovo dávné přání.
Píše se rok 1991 a změny společenských poměrů přicházejí do malého českomoravského městečka Polná rázně: nový německý majitel zdejší továrny na sýry hodlá její nerentabilní provoz uzavřít. Jedinou nadějí je zavedení výroby lepšího sýra, lahodného tak, jako je fran-couzský brie. Tato naděje je vkládána do rukou mladého Jana, člověka s duší dítěte, úžasným čichem na vlastnosti sýra a znalostí angličtiny, která mu umožňuje vycestovat ven.
Ve stejnou dobu Janovi umírá otec. Rozhovor s otcovým nejlepším přítelem a náhle zděděné peníze přimějí Jana k rozhodnutí splnit otcův dávný sen: vyspat se se ženou podobnou slavné Josephine Baker.
Jan zamíří do Hamburku, kde hodlá toto přání realizovat, avšak záhy je okraden o peníze a svobodu kuplířem hrajícím si na magnáta, Afroameričanem Spikem. V jeho nevěstinci, jakési lesklé a bizarní atrapě Hollywoodu, musí pracovat jako uklízeč, aby si svou svobodu vykoupil zpět. Přitom se setkává s kuriózní, ale přátelskou místní společností, potká opravdovou lásku a přiblíží se ke skutečnému cíli své cesty – objevit formuli pro výrobu brie v Čechách.
Třetí spolupráce Rajka Grliče s českým spisovatelem a scénáristou Alexem Koenigsmarkem (1944–2013) má k českým motivům ze všech předchozích zdaleka nejblíže. Ale nenechme se tím zmást. Ano, je tady deziluzivní variace na klasickou pohádku o hloupém Honzovi. Taky české prostředí je zobrazeno věrně, byť idylicky. Ale vzhledem k tomu, že film byl natočen z větší části v Německu a s anglicky mluvícími herci, je jisté, že byl určen širokému mezinárodnímu publiku. Obraz lesklé bídy, z níž se snaží vybřednout postavy tanečníků a prostitutek převážně ze zemí východního bloku, měl ambici vyjádřit něco univerzálního o celém regionu. Kontrast mezi prodávaným sexem a skutečnou lidskou náklonností, mezi předstíraným luxusem a skutečnou bídou a nesvobodou jeho obyvatel, to jsou mantinely, s nimiž pracuje Rajko Grlić, když chce ukázat podobu postsocialistické východní Evropy.
Přestože postava Jana se ve filmu vyskytuje téměř v každé scéně, nelze ji považovat za jediného možného protagonistu. Stejně jako ostatní postavy není ani on nějak výrazně psychologizován. Je spíše nositelem některých ctností, které ovlivňují jednání dalších postav. Zuřivě se brání zlu a bezpráví, pomáhá nezištně tam, kde je to třeba. Obsazení Miroslava Vladyky do hlavní role byla vynikající volba. Na jednu stranu je to postava uvěřitelná, na druhou stranu má blízko k postavám ze starých grotesek a komedií. Není zřejmě náhoda, že vizuálně připomíná Harpa, jednoho z bratří Marxů, který měl ke grotesce nejblíže.
Troufám si hádat, že v době, která se vzpamatovávala z privatizačních taškařic jako Trhala fialky dynamitem, Hotýlek v srdci Evropy, Ještě větší blbec, než jsme doufali, případně bezzubých satir jako Nebát se a nakrást, by mohl Grličův film, pokud by se dostal do české filmové distribuce, působit temně a beznadějně. Zajímavé proto zcela jistě bude podívat se na film dnes, v době, kdy projekty jako Devadesátky, Redl nebo Příběh kmotra přesvědčivě ukázaly stinné stránky někdejší transformace. (Pozn. JF: Myslím, že dnes na něj budou diváci pohlížet úplně jinýma očima a bude se jim líbit) (PMi)
ÚSTAVA
Ustav Republike Hrvatske
drama, komedie
Chorvatsko, Česko, Slovinsko, Makedonie 2016
Délka: 90 min
Režie: Rajko Grlić
Scénář: Rajko Grlić, Ante Tomić
Produkce: Ivan Maloča
Kamera: Branko Linta
Střih:Andrija Zafranović
Hudba: Duke Bojadziev
Hrají: Nebojša Glogovac, Dejan Ačimović, Ksenija Marinković, Božidar Smiljanić, Mladen Hren, Matija Cigir, Zdenko Jelčić, Robert Ugrina, Jelena Jovanova a další
České titulky: distributor
Čtyři lidé z jednoho činžáku se liší majetkovými poměry, sexuální orientací, národností i náboženstvím. Jedna událost je svede dohromady a oni jsou nuceni najít k sobě cestu.
Vjekoslav žije se svým otcem upoutaným na lůžko ve velkém bytě v centru Záhřebu. Přes den je profesorem na univerzitě a vyučuje historii, v noci se stává Katarinou. V ženských šatech se prochází záhřebskými ulicemi a smutní po svém zesnulém partnerovi Bobovi. Při životě jej drží jen starost o otce – bývalého významného ustašovského velitele, který měl během 2. světové války kontakty s nejvyššími místy fašistického Nezávislého státu Chorvatsko. Přestože nacionalistické postoje zdědil po svém otci i syn, je vztah mezi nimi díky Vjekoslavově sexuální orientaci velmi napjatý.
Ve sklepním bytečku v témže domě žije také zdravotní sestra Maja s policejním důstojníkem Antem. Ti dva jsou z naprosto odlišného světa než profesor se svým otcem. Tyto dvě dvojice ztělesňují absolutní protiklady. Přesto se jejich cesty protnou a oni jsou nuceni najít k sobě navzájem cestu. Stane se tak poté, co Vjekoslava na ulici zmlátí skupina výrostků a on je odvezen v bezvědomí do nemocnice, kde jej ošetřuje právě Maja. Maja se pak začne starat i o jeho otce a recipročně chce, aby Vjekoslav připravil Anteho na zkoušku z chorvatské ústavy, kterou musí složit, aby si udržel místo. O to může přijít hlavně z toho důvodu, že je původem Srb…
Z výše uvedeného popisu by se mohlo zdát, že se bude jednat o divácky velmi náročnou podívanou. Opak je ale pravdou. Film je, i přes složitá a do značné míry kon-troverzní témata, o kterých pojednává, divácky velmi přívětivý. Díky skvělým hereckým výkonům (zejména Nebojša Glogovac v roli Vjekoslava, ale také Ksenija Marinković v roli Maji), svěží Grlićově režii a dobře vypointovanému scénáři, který je okořeněn decentním humorem, je to ten pravý film pro sobotní festivalový prime time. (JF)
NOVÝ CHORVATSKÝ FILM
MURÉNA
Murina
drama
Chorvatsko, Brazílie, Slovinsko, USA 2021
Délka: 92 min
Režie: Antoneta Alamat Kusijanović
Scénář: Antoneta Alamat Kusijanović, Fank Graziano
Produkce: Zdenka Gold, Daniel Pek, Rodrigo Teixeira
Kamera: Hélene Louvart
Střih: Valdimir Gojun
Hudba: Evgueni Galperine, Sacha Galperine
Hrají: Garcija Filipović, Danica Čurčić, Leon Lučev, Cliff Curtis, Jonas Smulders, Nikša Butijer, Klara Mucci, Milan Srljić, Lovro Zefred a další
České titulky: distributor
Ante provozuje penzion na jadranském pobřeží. Působí jako pozorný hostitel, své rodině však vládne pevnou rukou. Zejména svou dceru Juliji hlídá ostřížím zrakem.
Julijino dospívání navenek vypadá jako dokonalá idyla. Své dny tráví na skalnatém břehu Jadranu, v útulném penzionu, který provozuje její otec Ante. Všechno se zdá být zalité sluncem a mořskou modří. Vztahy uvnitř rodiny ale mají k harmonii daleko. Ante je ma-nipulativní, žárlivý tyran, který dává svoje rozmary tvrdě pocítit Juliji i její matce Nele. Napjatou atmosféru změní příjezd zámožného Javiera, jehož uvolněný šarm zdánlivě otupí hrany. Šaramantní cizinec nabídne Juliji možnost úniku před dusivou otcovskou autoritou, pozorný hostitel Ante ale každý její krok sleduje s rostoucí ostražitostí a záští. Film chorvatské režisérky Antonety Alamat Kusijanovic Muréna, který v Cannes získal cenu pro nejlepší debut, vyniká pronikavým stylem, precizní charakterovou studií a dokonale zachycenou atmosférou léta, které pro hlavní hrdinku ukrývá zprvu nenápadnou, posléze ale zcela zásadní životní proměnu. (Artcam Films)
ALEKSI
Aleksi
drama, romantický
Chorvatsko 2018
Délka: 88 min
Režie: Barbara Vekarić
Scénář: Barbara Vekarić
Produkce: Darija Kulenovic Gudan,
Marina Andree Škop
Kamera: Filip Top
Střih: Dragan Von Petrovic
Hudba: Jura Ferina a Pavle Miholjević
Hrají: Tihana Lazović, Goran Marković, Sebastian Cavazza, Nataša Janjić, Jason Mann, Aljoša Vučović, Neda Arnerić, Leon Lučev a další
České titulky: Markéta Zelená
Mladá dívka Aleksi si pohrává s city třech rozdílných muž. Příběh o hledání lásky i místa v životě se odehrává v malebném prostředí poloostrova Pelješac.
Aleksi je 26letá dívka, která si po absolvování umělecké vysoké školy myslela, že jí patří svět. Odjela do Berlína, kde se chtěla živit jako fotografka. Po střetu s realitou, ve které se nedokázala prosadit, hledá útočiště u svých rodičů ve vsi na malebném poloostrově Pelješac.
Rodiče mají vinařství a Aleksina matka doufá, že se dcera zapojí do práce v rodinném podniku. Přestože má Aleksi silné pouto ke svému otci, nepřipouští si, že by pokračovala v rodinné tradici. Svůj návrat domů chápe jen jako malé prázdniny, které skončí ihned poté, co dostane nějakou skvělou nabídku z velkého světa umění. Nechce žít stejný život, jako její nejlepší kamarádka z vesnice, která je uvázaná doma a stará se o čtyři děti.
Rozčarování z toho, že na ni nikdo nečeká s otevřenou náručí, tlumí v náručí několika mužů, které střídá jako šaty v parném létě... (JF)
MODRÝ KVĚT
Plavi cvijet
drama
Chorvatsko, Srbsko 2020
Délka: 84 min
Režie: Zrinko Ogresta
Scénář: Ivor Martinić
Produkce: Ivan Maloča, Lazar Ristovski
Kamera: Branko Linta
Střih: Tomislav Pavlić
Hudba: Dino Osmanagić, Kristijan Koščica
Hrají: Vanja Čirić, Anja Šovagović Despot, Tea Harčević, Nikša Butijer, Alen Liverić, Doris Šarić Kukuljica, Tanja Smoje, Arijana Čulina, Petra Dugandžić a další
České titulky: Jiří Fiala
Mirjana pracuje dvacet let v továrně na nitě. Kolegové jí uspořádají večírek, Mirjana si však není jistá, jestli je to důvod k oslavě. Navíc řeší různé problémy se svou matkou a dcerou.
Mirjana je rozvedená žena ve středních letech. Žije se svou adolescentní dcerou Veronikou v Záhřebu v bytě poblíž Sávy. Ze svého průměrného platu táhne domácnost a splácí půjčku na byt, který si po rozvodu pořídila. Pracuje v malé firme podnikající v textilním průmyslu. Je to právě dvacet let, co do firmy nastoupila a následujícího dne má být oceněna na výročním firemním večírku za věrnost. Den před touto oslavou přijede z venkova do Záhřebu Mirjanina matka Violeta, aby zde absolvovala pravidelnou lékařskou prohlídku. Mirjana ji vyzvedne na autobusovém nádraží a po delším čase s ní stráví odpoledne a večer. Při zdánlivě banálním rozhovoru o všedních věcech se rozkrývá složitá struktura napjatých vztahů mezi těmito dvěma ženami. Rozhovor přeruší, a posléze mu udá jiný směr, krátká návštěva Mirjanina bývalého manžela Vlada. Ten přiletěl kvůli pohřbu strýce z Německa, kde žije již pět let s no-vou partnerkou. Vlado touží po setkání s dcerou, nechce si jej ale vymoct násilím proti Mirjanině vůli. Jejich setkání je sice poklidné, ale stejně jako při rozhovoru s Violetou Mirjana násilně potlačuje negativní emoce. Při večeři zažije Mirjana třetí konfliktní situaci toho dne – před svou matkou se pohádá s Veronikou. Večerní setkání s kamarádkami z práce poslouží Mirjaně jako ventil, pomocí kterého upustí nahromaděný tlak.
Druhý den je hezky. Situace s Veronikou se uklidnila. Violeta odchází do nemocnice na vyšetření a Mirjanu čeká večírek s kolegy…
V roce 2019 jsme Vsetínský filmový maraton zahajovali předchozím Ogrestovým filmem Na druhé straně. Ten se vypořádával s otázkou viny za zločiny spáchané ve válce, jež doprovázela v devadesátých letech rozpad Jugoslávie a i přes poklidné tempo vyprávění se vyznačoval obrovským napětím. Podobně funguje i Modrý květ, přestože rozvíjí zdánlivě mnohem méně dramatická témata. (JF)
A BYLI JSME VÁM DOBŘÍ
A bili smo vam dobri
drama
Chorvatsko, Bosna a Hercegovina 2021
Délka: 72 min
Režie: Branko Schmidt
Scénář: Branko Schmidt, Sandro Antolić,
Ognjen Sviličić, Josip Mlakić (idea)
Produkce: Stanislav Babić
Kamera: Dario Haček,
Střih: Hrvoje Mršić
Hudba: Damir Avdić
Hrají: Rene Bitorajac, Goran Navojec,
Slavko Juraga, Milivoj Beader, Nikša Butijer, Slaven Knezović, Bruno Mašić, Krunoslav Belko a další
České titulky: Markéta Zelená
V budově starého mlýna se má stavět obchodní centrum. Veteráni z chorvatské války za nezávislost ale dostali slib, že tam vznikne muzeum. Rozhodnou se proto budovu obsadit.
Třicet let po konci chorvatské války za nezávislost je Dinko, svého času oslavovaný hrdina tohoto konfliktu, rozčarovaný z vývoje ve své vlasti, za kterou nasazoval život. Zároveň se už smířil s tím, že bojovat v době míru proti korupci a jiným nešvarům je mnohem těžší než válčit s puškou v ruce. Zvláště, když vede svůj osobní boj se závislostí na alkoholu, kvůli které jej opustila žena se synem. V této situaci jej vyzvou jeho bývalí spolubojovníci, aby se s nimi zapojil do blokády budovy starého mlýna, ve kterém se na začátku války zformovaly první vojenské jednotky, které povstaly proti Jugoslávské lidové armádě. Podle příslibu předchozí vlády se zde mělo zřídit válečné muzeum, současná doba tomuto plánu ale nepřeje a hrozí, že zde místo muzea vznikne obchodní galerie. Původně poklidný protest, který měl vést k jednání s aktuálními vládními představiteli, se začne zvrhávat, když se k němu připojí mladí neonacisti, podporovaní i některými veterány. Celá situace hrozí propuknut v krvavou řež s policií…
Branko Schmidt již mnohokrát ukázal, že se nebojí kontroverzních témat. Snímkem A byli jsme vám dobří se pustil možná ještě na tenčí led než filmy Lidoužrot vegetarián či Agape, které jsme uvedli při přehlídce současného chorvatského filmu v roce 2019. (JF)
TEREZA 37
Tereza 37
drama
Chorvatsko 2020
Délka: 97 min
Režie: Danilo Šerbedžija
Scénář: Lana Barić
Produkce: Irena Marković
Kamera: Mirko Pivčević
Střih: Dubravka Turić
Hudba. Darko Marković
Hrají: Lana Barić, Dragan Mičanović, Leon Lučev,
Ivana Roščić, Marija Škaričić, Goran Marković, Goran Bogdan, Nikša Butijer, Nataša Janjić Madenčić, Nenad Srdelić a další
České titulky: Petr Michálek
Tereza má 37 let. Zoufale touží po dítěti. Miluje svého manžela, ale zjistí, že s ním nemůže mít děti. Situaci se rozhodne řešit radikálním způsobem.
Tereza se ráno probouzí sama v manželské posteli. Když vstane najde pod sebou velkou krvavou skvrnu. U gynekoložky se potvrdí její obavy – již počtvrté potratila. Zároveň se dozvídá, že problém bude pravděpodobně v tom, že nejsou s manželem kompatibilní a s ně-kým jiným by oba děti mít mohli. Terezin manžel je námořník a kvůli své práci bývá často dlouho pryč. I když je doma, není to zrovna typ člověka, který by dokázal Terezu v jejich depresích vyvolaných opakovanými potraty podržet. Tereza už to od něj ani nečeká a uzavírá se do sebe. Zároveň je ale pod tlakem ze strany své matky, která ji neustále dává za příklad mladší setru a její tři děti. Oporu by Tereze pravděpodobně dokázala poskytnout kamarádka Mirela, když se ale od ní dozví, že se s partnerem na trvalo stěhují do Berlína, zůstává na vše opravdu sama. A rozhodne se jednat. V nepřítomnosti svého manžela má dost prostoru k to-mu najít jiné muže a dostat je do postele. Promiskuitní chování je jí sice naprosto cizí, touha po dítěti je ale silnější. Sleduje pečlivě své menstruační cykly a vyráží pravidelně hledat potenciální otce svého dítěte.
Scénář k filmu si napsala „přímo na tělo“ představitelka hlavní role Lana Barić. (JF)
HLAS
Glas
drama
Chorvatsko 2019
Délka: 80 min
Režie: Ognjen Sviličić
Scénář: Ognjen Sviličić, Marijana Verhoef
Produkce: Damir Terešak
Kamera: Marinko Marinkić
Střih: Nataša Pantić
Hrají: Franko Jakovčević, Goran Bogdan, Klara Mucci, Mia Petričević, Dado Časić, Stipe Radoja, Barbara Vicković, Ivana Gulin a další
České titulky: Milan Kostelník
Po svém příchodu do katolické internátní školy se Goran ocitá pod tlakem, aby se přizpůsobil zdejším pravidlům. On ale není přesvědčeným katolíkem a svému okolí tvrdošíjně vzdoruje.
Matka samoživitelka odjíždí na celé léto za prací na lodi a nemá nikoho, komu by na dobu své nepřítomnosti svěřila svého patnáctiletého syna Gorana. Rozhodne se proto umístit jej do katolické internátní školy kdesi na venkově. Atmosféra ve škole je na první pohled relativně liberální – chlapci i dívky jsou zde promícháni, společně se setkávají při studiu i ve volném čase. Z toho důvodu se nejedná o nějakou středověkou instituci, která by naplňovala zavedenou představu o katolické internátní škole. Vše je zde ale nějakým způsobem spjato s vírou a studenti se pohybují v pevně stanovených mantinelech.
Goran se začne s vrstevníky velmi rychle seznamovat a v první chvíli nic nenasvědčuje tomu, že by měl mít s pobytem ve škole nějaké větší problémy. Ty ale nastávají hned při společné modlitbě před prvním jídlem. Goran se odmítne pomodlit a obdobně odmítá
i ostatní religiózní rituály školy. Okolí na jeho postoje reaguje zprvu překvapeně, postupně ale začíná vyvíjet nátlak, který jej má přivést na pravou cestu. Goran se tak dostává do konfliktu jak s autoritami reprezentovanými učiteli školy nebo knězem, tak se svými spolužáky, kteří jej nutí, aby byl jako oni. Čím intenzivnější donucovací prostředky požívají, tím se Goran více zatvrzuje ve svém odmítavém postoji. Vše vygraduje při pobytu na ostrově, kam pod hlavičkou katolických skautů studenti školy připlouvají.
Na příběh se dá určitě nahlížet z více pohledů. Internátní škola zde může re-prezentovat majoritní společnost, která není připravena nebo dokonce není ochotna přijmout jedince nezapadajícího do přesně stanovených vzorců chování. Na druhou stranu zde můžeme vnímat až iracionální Goranovu zatvrzelost a neschopnost přijmout hodnoty druhých a nabízí se otázky po motivaci jeho jednání.
Ognjen Sviličić patří na mezinárodním poli mezi nejúspěšnější současné chorvatské filmaře. Jeho předchozí snímky (např. Armin, Taková jsou pravidla) byly promítány a oceňovány na nejprestižnějších evropských festivalech (i na Vsetínském filmovém mara-tonu). Úspěšný je i doma v Chorvatsku, ale především svou prací pro televizi (má na kontě scénáře k několika úspěšným televizním seriálům). Jeho celovečerní filmy nejsou prvo-plánově určeny mainstreamovému publiku. Film Hlas zaznamenal v katolickém Chorvatsku
i mezi recenzenty rozporuplné reakce a zejména hodnocení Goranova jednání budilo v něk-terých komentářích pochybnosti. Po vlastní zkušenosti s tímto filmem se ale domnívám, že v Česku má potenciál být přijat velmi dobře. (JF)
© Filmový klub Vsetín, 2023