Faruk Lončarević

​

(1975)

​

Studoval divadelní režii na Akademii múzických umění v Sarajevu. Pracoval jako divadelní režisér, poté působil dva roky v Indonésii, kde se v rámci postgraduálního studia zabýval tamním tradičním divadlem. Jeho režijní debut Máma a táta (Mama i tata, 2006) je intimním dramatem natočeným formou reality show a zobrazuje soužití sarajevského starého páru, v němž žena usiluje získat větší svobodu nad svým dominantním manželem, jenž je kvůli prožité mozkové mrtvici sice neschopen přímé komunikace, nadále však disponuje fyzickou silou, kterou neváhá v rozhodujících okamžicích použít. Veškeré napětí probíhá v rámci běžných rituálů jako je popíjení kávy nebo sledování televize.

Podobně komorní ladění má I režisérův druhý celovečerní film S mámou (Sa mamom, 2013), portrét vztahu jedné rodiny, ovládané starou ženou, která umírá na rakovinu, čemuž se různými způsoby snaží vyrovnat její manžel a její dcera.

Zatím nejvýznamnějším dílem Lončarevićovy tvorby je film Ať nezůstane naživu, tísnivé drama inspirované skutečnou událostí. Precizně natočený film se na příběhu o pokusu dívky definitivně se odloučit od jejího citově závislého partnera obecně vyjadřuje k postavení ženy v současné bosenské společnosti a obecně k tématu zločinu a trestu. Film získal Zvláštní cenu poroty na festivalu v Terstu.

Letos vydal Faruk Lončarević knihu Dlouhý záběr historie a historie dlouhého záběru (Dugački kadar historije se historijom dugačkog kadra, 2021), kde rozebírá teoretické aspekty “dlouhého” záběru v rámci zobrazení historických událostí a to především u svých oblíbených režisérů (Hou Hsiao-hsien, Lav Diaz, Apichatpong Weeresthekaul), kteří měli na jeho tvorbu nesporný vliv. (Petr Michálek)