Skutečný příběh o autorce kouzelného světa Muminků

 

Helsinky, 1945. Konec války přináší malířce Tove Janssonové pocit umělecké a sociální svobody. Zatímco své umělecké sny soustředila na malování, okouzlující příběhy o stvořeních jménem ‚Mumínci‘, které vyprávěla vyděšeným dětem v protileteckých krytech, rychle začaly žít svým vlastním životem a přinesly mezinárodní slávu a finanční volnost. Její touha po svobodě je vystavena zkoušce, když potkává divadelní režisérku Vivicu Bandlerovou, která v ní zažehne elektrizující a pohlcující lásku. Ale zatímco začíná nacházet svou uměleckou identitu, objevuje pravou lásku, po které touží, aby byla opětována, a jedině tím, že si vytvoří vlastní cestu, se může naučit být svobodná.

(Film Europe)

​

​

Zaida Bergroth (*1977)

​

inská režisérka, dcera významné malířky, představitelky neoexpresionismu Marjatty Tapioly.  

Po roce stráveném v Praze na FAMU pokračovala ve studiu filmové režie na Helsinské univerzitě.

Se svou sestrou, dramatičkou a spisovatelkou Ainou Bergroth, napsala scénář ke svému studentskému filmu Vlasy (Hiukset, 1998) o dvou kamarádkách, jejichž přátelství naruší prozrazené tajemství z minulosti. Dospívající Marianne v absolventském středometrážním filmu Skleněná brada (boxerský slangový termín pro slabého protivníka, finsky Lasileuka, 2004) se musí starat o svou malou sestru, protože jejich matka se utápí v alkoholu a depresi. Řadu ocenění režisérka získala za další středometrážní retro o dospívání v osmdesátých letech Heavy Metal (2007).

Režijní debut Zaidy Bergroth Poslední kovboj zůstává (Skavabölen pojat, 2009) je adaptací autobiograficky laděné divadelní hry Anttiho Raivia. Vypráví o dospívání dvou bratří, které rozdělí tajemná událost, jejichž příčin se starší z nich už v dospěslosti snaží ve vzpomínkch dopátrat. Scénář k filmu, na němž se Zaida Bergroth podílela, získal ve Finsku Jussiho cenu.

V našich kinech byly uvedeny všechny její další celovečerní filmy. Hodný syn (Hyvä poika, 2011) je drama matky, jejíž syn se pro své ochranářské sklony nedokáže přenést přes matčin nový milostný vztah. Jeho chování se v prostředí opuštěného starého sídla stává čím dál více agresivním a nebezpečným. Miami (2017) je často označováno za finskou variaci na Scottovu Thelmu a Louise. Vizuálně působivý film vypráví o dvou sestrách, barových tanečnicích, které jsou pronásledovány kvůli dluhu gangstery. Cestou se snaží vydělat peníze tancem, aby jej splatily.

Prvním režisérčiným pokusem o biografický žánr bylo drama V Mariině ráji (Marian Paratiisi, 2019). Osobnost významné postavy finských moderních dějin, charismatické kazatelky Marie Åkerblom, zakladatelky vlivného náboženského hnutí ze dvacátých let, je vnímána pohledem dospívající dívky Salome. Ta se setkává s mladičkou prostitutkou Malin a poskytne ji útočiště. Díky ní pak dosud oddaná Salome začíná vnímat události kolem hnutí kriticky a poznávat nepříjemnou pravdu. Byl-li film přijat kritiky spíše s rozpaky, následující filmový portrét spisovatelky a malířky Tove Janoson Tove (viz. anotace) znamenal pro Bergroth jednoznačný úspěch.

Veřejně dostupná je její půvabná minimalistická pohádka Oona (2018), který natočila pro program Evropské komise Natura 2000.

(Petr Michálek)