Žába

Žaba

​

Bosna a Hercegovina, Makedonie, Srbsko, Chorvatsko 2017 / 78 min

Režie: Elmir Jukić

Scénář: Pjer Žalica, Elmir Jukić (Námět: Dubravko Mihanović)

Kamera: Dejan Dimeski

Střih: Vladimir Gojun

Producenti: Ademir Kenović, Boris T. Matić, Tomi Salkovski

Hrají: Emir Hadžihafizbegović, Aleksandar Seksan, Mirsad Tuka, Moamer Kasumović, Selma Alispahić, Boro Stjepanović, Ilir Tafa, Nermin Omić, Alisa Čajić-Drmać, Vlasta Velisavljević, Sadžida Šetić, Mugdim Avdagić

 

Během bajrámu pozve Zeko bratra a nejlepšího přítele do svého holičství na kávu a baklavu. Přátelské povídání se promění v bouřlivou diskusi a z poklidu ospalého svátečního dne se stane drama, ve kterém jde o život.

​

Sklon k subtilnímu způsobu vyprávění, snaha postihnout nitro postav rozrušené válečnou minulostí i dnešní tíživou ekonomickou situací, je tendencí, která se v kinematografii Bosny a Hercegoviny objevuje přinejmenším od slavné Grbavicy (2006). Navíc začíná být pro početnou část tamních filmů typický sklon k podobenstvím. Obě tyto tendence vzdáleně připomínají československé filmy šedesátých let.

Žába je v tomto ohledu typická a zároveň svými kvalitami mimořádná. Zeko, válečný veterán, provozuje kadeřnictví, a toto povolání přesně vystihuje jeho povahu. Tak jako zastřihává a upravuje vousy a vlasy svých návštěvníků, snaží se “zastřihnout a upravit” i povahy svých blízkých. Je rozhořčený na celý svět, snaží se jej zachránit. Ale také má za sebou temnou životní epizodu, o níž není schopen mluvit. Čím je veden jeho spasitelský komplex?

V den bajrámu se v kadeřnictví setkává se svým bratrem Bracem, alkoholikem a hazardním hráčem, který přišel o práci a ztrácí svou rodinu. Ale také se za své postavení stydí a divákovi během jeho vystoupení vrtá hlavou, zda jeho odpovědi na Zekovy sekernicky zásadové výčitky nejsou pravdivé. Ačkoli je slabý, jeho životní příběh naznačuje, že ne všechny šrámy z války vznikly v zákopech.

Účastníkem setkání je jejich společný přítel Švabo. Vypadá jako jediný skutečně spravedlivý a rozumný. Ale během filmu je čím dál více usvědčován ze zbabělosti.

Nejednoznačnost postav, jež se vzpírá tomu, aby tvůrci natočili jednoduchou moralitu, zároveň posiluje neskutečnou dynamiku děje, protože z žádné konfrontace nevychází ani jedna z postav jako jednoznačný vítěz. Divadelní hra Dubravko Mihanoviće se v režii Elmira Jukiće hrála v sarajevském Komorním divadle 55 celých deset let. Tato skutečnost byla dle Jukiće spíše na obtíž. V jednom rozhovoru prohlásil: “nejtěžší bylo začít úplně od nuly, odklonit se od projektu, který jsme v divadle úspěšně realizovali a vytvořit film, entitu pro sebe”.

Není tomu tak, že by film svůj divadelní původ zcela skrýval – koncentrace většiny akce do jednoho interiéru, nenahodilé, charakter postavy určující dialogy – to vše ve filmu zůstalo. Ale přibyla mimořádně dynamická kamera, snímající hereckou akci zcela filmově. Velmi působivá je také práce s jednotlivými plány akce. Tvůrci odolali častému prohřešku adaptací her vyvést drama “ven” z dějiště. Několik exteriérů, které drama předchází a jedno přerušení v první části děje, to je zcela funkční.

Film má velmi ucelený tvar a skvělé tempo. Drama je působivé a ukazuje životní dilemata obyvatel nejen jednoho města a jedné země, ale má obecnou platnost. (Petr Michálek)

​

O režisérovi filmu

​

Trailer: